Pro lekce bylo vybráno devět žen ve věku 27 – 46 let ze speciálního programu zaměřeného na léčbu závislostí (rehabilitace odsouzených s anamnézou užívání návykových látek).
Níže uvádíme úryvky ze závěrečné zprávy od lektorky Evy Schneiderové, které tímto moc děkujeme.
Náplní projektu byly jógové lekce 2 x týdně (úterý a pátek) o délce 90 min. Lekce obsahovaly s pravidelností jógovou sestavu (pokaždé jinou sestavu fyzických ásan zaměřenou na závislosti, uvolnění stresu, paranoiu a jiné), dechové techniky (Sitali dech, minutový dech, střídavý dech a jiné.), meditaci (pro léčbu závislostí a návyků, proti akutní depresi, celestiální komunikace, lunární cyklus a jiné) a relaxaci v leže (jóga nidra, léčení vnitřního dítěte, další vedené relaxace).
Nepravidelně bylo zařazeno otevřené sdílení ve skupině s pozorností k momentálním emocím, dojmům a pocitům z nějaké jógové techniky nebo úvodní tanec pro uvolnění a propojení.
Jógové lekce probíhaly v pravidelném čase a byly vedeny s ohledem na aktuální fyzický i psychický stav účastnic. Většina žen se do praxe aktivně zapojovala a věnovala se jednotlivým jógovým technikám s respektem k vlastním možnostem. V ojedinělých případech se některé účastnice kvůli zdratovním omezením - např. nevolnosti, bolesti zad – rozhodly necvičit naplno, případně se omluvily již na začátku lekce. I přes tyto obtíže většinou zůstávaly přítomné ve skupině, kde se účastnily pasivně a přebraly zodpovědnost za své rozhodnutí. To bylo v souladu s filosofií jógy, kdy bylo připomínáno, že každý má individuální potřeby a měl by naslouchat svému tělu.
Každá lekce byla jedinečná, obsahovala odlišnou jógovou sestavu a meditaci. Motivace i míra zapojení účastnic se přirozeně měnily - některé dny byla skupina soustředěnější, jindy uvolněnější a více hravá. Zejména v úvodu lekcí bylo patrné, že pozornost žen nebyla vždy úplně zaměřená dovnitř, někdy mezi sebou interagovaly, komentovaly situace nebo se vzájemně (bez vědomého záměru rušit) vyrušovaly. Tato dynamika byla odlišná oproti běžným jógovým lekcím mimo vězeňské prostředí, kde bývá více ticha a individuálního soustředění. Postupně se však skupina většinou zklidnila a lépe se naladila na průběh praxe.
