„Cílem meditace všímavosti (vipassaná) je prokouknutí toho, jak funguje naše mysl, a dosažení svobody od všech forem strádání,“ říká psycholog a terapeut Jan Benda, který zároveň souhlasí s C. G. Jungem v tom, že člověk je ve své podstatě bytostí spirituální. „Dokud se člověk identifikuje se svojí představou o vlastním Já, tak je v pasti,“ podotýká k tomu Jan v novém videorozhovoru pro náš nadační fond. Je tady něco, co nás přesahuje, a dostat se s tím do kontaktu je podle něj nutností k tomu, abychom tolik na naší představě o sobě nelpěli. Rozhovor bude brzy publikován na našem webu.
Jan, kdysi buddhistický mnich na Srí Lance, dále vysvětluje, že meditace vipassaná není o relaxaci, ani o klidu, ale o vhledu a poznání. Je to „jako když mikroskopem přibližuješ větší a větší detaily ... co se děje v každé vteřině za vteřinou. Tam to začne být zajímavé, protože když se mysl postupně zbavuje automatických reakcí ... najednou začneš vidět, že všechny fenomény v mysli, všechny procesy ... vznikají a zanikají, jsou pomíjivé. Pak se začneš ptát, kde je vlastně nějaké moje trvalé já...“
Zároveň se za všemi fenomény objevuje prostor, kde lze nalézt hluboký klid, úlevu, svobodu a těžko popsatelné jemné štěstí. Pak se rozpadají vnitřní programy, které jindy automaticky řídí mysl a způsobují trable, utrpení, případně i patologii. „Vracíš se pak odtamtud proměněný. Neznamená to ale, že se dokážeš zbavit svého Já, protože potřebujeme fungovat v každodenním životě,“ pokračuje někdejší mnich. Můžeme se ale brát trochu míň vážně, což přináší větší lehkost a flexibilitu.
„Prvním důležitým vhledem pro mě bylo například rozlišení mezi myšlenkou a skutečností,“ vypráví dále Jan Benda. Další zajímavou oblastí pak bylo objevování pocitů a porozumění jejich významům a poselstvím. A také rozlišování stavů mysli a toho, jak zkreslují vnímání skutečnosti. „Nejpokročilejší zkušenosti pak souvisely s nahlédnutím podstaty samotné existence a s velkou redefinicí toho, co jsem vlastně já.“ K tomu se člověk propracovává postupně.
Skrze meditaci terapeut pozná svoji mysl a naučí se zacházet s různými potížemi, které v sobě objeví. A takový terapeut je potom schopen učit klienta užitečné dovednosti i bez toho, aby sám klient musel meditovat, vysvětluje Jan Benda. U lidí v krizi, s úzkostmi, s depresemi by meditace byla složitá, ale když terapeut rozvíjí všímavost, potom si “všímá” průběžně. „Vteřinu za vteřinou neustále monitoruju, co se děje ve mně i u klienta... Zároveň klientovi pomáhám tím, že mu dávám dobře zvolené otázky. Protože klienti strašně moc přemýšlejí. Zamotávají se do svých myšlenek a nevšímají si, jak se přitom cítí.“
V théravádovém buddhismu je dále důležitá meditace klidu a soustředění (samatha) – ta zklidňuje mysl, která je u západního člověka běžně chaotická a neukočírovaná. Je to dobrý začátek a v této cestě soustředění se dá dojít poměrně daleko. Mluvíme tu o takzvaných džhánách, což jsou stupně vysoké koncentrace známé u nás na Západě pod pojmem flow. Flow odpovídá první džháně. Džhán je ale osm, takže flow je teprve začátek a dá se jít o hodně dál.
Ale z pohledu Buddhova učení není soustředění to hlavní. Podstatnější je všímavost a vhled. To je nástroj, který vede k cíli vytyčenému Buddhou – k dosažení osvícení, nirvány.
Když se člověk dotkne prázdnoty, tak mu to vlastně umožňuje prožít i jednotu, propojenost všeho. To, že jsme jeden celek, všichni dohromady, že tady není separované Já, ale že je tady jedno obrovské My. Živý vesmírný organismus, uzavírá Jan Benda.
